Ti, kteří nejsou obeznámení se světem Válečného kladiva, jen stěží budou cítit lehké chvění při zmínce o Ostermarku, Nulnu nebo při pohledu na talabheimský prapor vlající ve větru. Ale ať už jste, či nejste příznivci světa neustále zachváceného válkou či alespoň drobnými konflikty a intrikami, brzy pochopíte jednu podstatnou věc. A to, že pomineme-li všechny příkrasy, slijeme omáčku a dostaneme se na samotnou kost, zjistíme, že se jedná o obyčejný a v každé hře obehrávaný souboj Dobra se Zlem stylizovaný do souboje dvou Vyvolených.

Prvním je Stephan Von Kessel, kterého Chaos připravil o všechny blízké a jenž zasvětil život vymýcení nečistých sil. Dokonalý voják bez špetky strachu ovládaný myšlenkou jednoho dne uzřít konec Zla, jehož příchod se pokouší ze všech sil uspíšit. Jedna vyhraná bitva, druhá, další a další, vítězně kráčí po spálené zemi jsa následován věrnými oddíly říšské armády a Císařových spojenců. „Ty jsi nejlepší! Jsi vyvolený! Pozvedni meč Světla, jen Ty dokážeš očistit tento svět!“ Stephan Von Kessel poslouchá a jde, s úsměvem na zjizveném obličeji a fanatickým pohledem v očích.

Naproti mu kráčí jiný hrdina - Thorgar Krvavý (Thorgar the Blooded One). I tohoto rohatého bojovníka zpracoval přesvědčivý hlas, který měl podobné argumenty jako v prvním případě. „Jsi nejlepší! Jen Ty to dokážeš! Ty jsi…“ atd., apod. Není to sladkým snem - jít a utopit Říši lidí v jejich vlastní krvi? Ne každý umí odolat tak lichotivému proroctví. Thorgar nebyl výjimka, a tak poslechl.

Aby cesta ke slávě nebyla nudným vláčením se po bahnitých cestách, budou hrdinové sem tam dostávat nové spojence, nalézat magické artefakty, plnit vedlejší úkoly. Každý z nich začíná na jiné části mapy (jinými slovy ve hře jsou dvě kampaně), tudíž každý volí jinou cestu k místu poslední Velké bitvy. Občasné dobývání hradů, získávání oltářů, odkazy na reálie ze světa Warhammer aj., nemají v globálním měřítku žádný význam. Podstatné je pouze jedno, která strana nakonec vyhraje. O tom má rozhodnout hráč.

Ten začíná na mapě, která je středem všeho dění. Nečekejte nic zvláštního - kolečka, jež symbolizují města, jsou navzájem pospojována cestami. Postavičky hlavních hrdinů se po těchto cestách pohybují z bodu 1 do bodu 2, následuje tah protivníka a znova posouváte svou figurku na další místo, zase tah protivníka, kdy nemůžete nic dělat, opět jste na řadě vy…

Režim mapy by se dal postrádat, kdyby neexistovala potřeba správy vašich jednotek. Právě ve městech si můžete najímat další bojovníky, doplňovat oddíly prořídlé v předešlé bitvě, vylepšovat jednotkám brnění, vybavovat je lepšími zbraněmi, zvyšovat bojovou morálku a pořizovat si mocné velitele. Nakonec vojáky vezmete do chrámu a koupíte jim požehnání do nadcházející bitvy. Pak už si jenom uložíte hru, pozvednete bojové zástavy a vrhnete se do dalšího válečného běsnění. V některých misích ale máte omezené množství jednotek, které si k jejich splnění smíte vzít, což hráče bude nutit chvilku popřemýšlet nad výběrem. Poslat zkušené veterány (ve hře funguje automatické vylepšování), nebo potravu pro nepřátelské kanóny v podobě nových a levných jednotek?

Fandové inteligentních strategií si přijdou na své. Tady se nekoná „označování rámečkem“ jednotlivých vojáků a jejich následné posílání do mlýnku na maso. Ovládat budete celé bojové oddíly na způsob Total War. Budete lákat skupiny nepřátel pod palbu z děl, obcházet nepřítele a pokoušet se mu s jízdou vpadnout do boku, kombinovat střelecké jednotky s halapartníky, kteří je chrání před útokem cizí jízdy, posílat v rozhodujících okamžicích bitvy záložní jednotky šermířů k posílení některých úseků obrany a hlavně využívat schopnosti hrdinů.

Hlavní hrdina je v každé kampani jenom jeden, avšak ve městech můžete kupovat i jiné velitele, kteří stejně jako váš rek mají mnohé unikátní schopnosti. Bitvy získávají nový rozměr. Můžete například jednotkám, stojícím úplně vepředu, zvýšit obranu ohnivým štítem, můžete si počkat na postupujícího nepřítele a ve chvíli, kdy bude na dostřel, seslat na jeho jednotky blesk, hned na to nechat kulky po masakru toužicích střelců vybírat krutou daň na prořídlé jednotce, dá se seslat kouzlo zpomalení na cválající jednotku oponentových jezdců a nechat ji okusit šípy elfských spojenců. Možností je bezpočet.

Warhammer: Mark of Chaos není zas tak „hardcore“ hrou. Na nejnižší ze tří obtížností se dá projít velmi snadno a dokáže to i dítě předškolního věku, střední obtížnost rovněž nepředstavuje problém, teprve třetí a tedy nejtěžší vás bude nutit zamýšlet se nad nejvhodnějším postupem. Je vidět, že tvůrci se rozhodli pro co nejširší skupinu hráčů, tudíž s trochou smutku se dá konstatovat, že jde o další „průměrnou“ strategii.

Umělá inteligence nepřátel vás bude překvapovat. Proudí vlna za vlnou v duchu nejlepších tradicí světa Warhammer, mávají zbraněmi a vzývají temné pány. Cítíte jemné mrazení, když pozorujete rozšklebené tváře uctívačů chaosu, lebky na zbroji, zdeformovaná těla... Ve vzduchu je cítit krev a po bojišti chodí Smrt! Ale když se dostanete z lehkého transu a fascinace, položíte si otázky - „Proč na vás vlastně útočí zepředu? Proč neobejdou postavení vašich vojsk? To je tak baví odevzdávat svou duši krvavým bohům na ostřích říšských zbraní?“ Zdá se, že ano.

 Scénář úspěšné bitvy je pokaždé stejný.

• Vytrvat v obraně.
• Postoupit o určitou vzdálenost, zaujmout obranné postavení a znovu vytrvat v obraně.
• Nepřítel je v tu chvíli redukován zhruba na poloviční počet a jeho morálka je tatam. Kdoví proč najednou ukazuje Císařským vojákům záda, čehož první s vděčností využívají.

Je po bitvě. Zbytek mise spočívá v likvidaci zbylých jednotek rozesetých po nevelké mapě. Na začátku takové vítězství nezahanbuje. Získáváte po úspěšné misi peníze, zkušenosti, nějaký artefakt -  panuje spokojenost. Ke konci ale vítězství nemají sladkou příchuť, jsou až šedivě obyčejná.

Zajímavou součástí hry jsou souboje hrdinů. I když přesnější by bylo říct zajímavou a zbytečnou. V každé misi potkáte za protistranu jednoho či několik velitelů, kteří stejně jako váš hrdina a jeho věrní druhové, mají zvláštní schopnosti. Takový velitel, označovaný ve hře jako Šampion, se dá vyzvat na duel. Použít můžete hlavní příběhovou postavu, nebo klidně společníka. Kolem bojujících se rozsvítí ohnivý kruh a začíná souboj, do kterého nemohou zasahovat řadové jednotky. 

V jeho průběhu se dají používat různá kouzla (můžete protivníka proklít, zpomalit, použít zrychlený útok apod.). Zajímavé je, že i bez těchto čár, není většina soubojů s cizím Šampionem pro vašeho nezraněného reka problémem. Oba bijci mávají nad hlavou meči, naznačují obdržené zásahy, ale jinak žádnou choreografii neuvidíte. Z mrtvého protivníka vypadne lektvar, nebo jiný cenný předmět a kromě pár bodů ke zkušenostem vašeho velitele a pohledu na potupně utíkající zbytky nepřátelských hord, nemají tyto mini-hry význam.

Warhammer: Mark of Chaos je vizuálně přitažlivou, atmosférickou hrou. Znalci fantasy světa nebudou zklamaní ani pojetím tématu, se kterým si společnost Black Hole Games, jejíž zatím nejvýznamnějším úspěchem byla fantasy strategie Armies of Exigo, dokázala vcelku dobře poradit. Bohužel kvalitativně nejde o žádný Warhammer 40.000: Dawn of War nebo překonání Dark Omen(u). Pokud jde o válečné šílenství, nabízí velmi podobně vypadající Medieval 2: Total War lepší možnost vyžití. Princip z Battle for Middle-Earth zkrátka v daném případě nefunguje a řadí tuto hru mezi průměrné strategie, byť s některými zajímavými prvky. Škoda.

• Výrobce: Black Hole Games (http://www.blackholegames.com/home.php)
• Vydavatel: Namco (http://www.namcobandaigames.com/)
• Web: http://www.markofchaos.com/
• Rok vydání: 2006
• Distributor ČR: Cenega
• Platforma: PC
• Multiplayer: Ano
• Minimální konfigurace: CPU 2 GHz, 512 MB RAM, 128 MB 3D karta
• Doporučená konfigurace: CPU 3 GHz, 1024 MB RAM, 256 MB 3D karta