Zprvu vás do křesla posadí jedna věc - grafika. Jako fanda RPG máte možná ze sebou takové grafické perly, jako ve své době do nebes vynášené FFX, neuvěřitelné Kingdom Hearts a snad třeba i stylový Suikoden 3. Ničeho takového se u Legaia 2 (L2) nedočkáte. L2 disponuje strohými a jednoduchými 3D modely (žádné architektonické orgie ala FFX), jednoduchými texturami, malou paletou barev, ALE!! nadprůměrným motion capturingem. „Motion capturing? Co ten dělá v RPG?“ jistě se ptáte. Ne, nemám na mysli několika minutové FMV prostřihy, ale soubojový systém! Ale vezměme to po pořádku.

L2 Vás postaví do role mladého „chasníka“ z malé, nezajímavé vesničky na samém okraji království. Co vesnici činí důležitou je jen krystal v jejím vlastnictví. Krystal, který nepřetržitě doplňuje místní jezírko vodou a tak vlastně dovoluje vesnici existovat. Situace se změní, když krystal jednoho dne zmizí a vy jste nuceni odejít z domova a přinést ho zpátky. Cestováním po zdejším světě Vás hra seznámí se zdejšími poměry: na světě žijí dvě rasy - rasa lidí a rasa mystiků. Vy a Vaše parta budete patřit k té druhé skupině. Mystikové se rodí se znamením připomínajícím „tribal“ tetování, jsou více než lidé svázáni s přírodou a každý z nich ovládá jeden přírodní zdroj, oheň, země, život… Samotná kouzla jsou vyvolávána skrze Originy, astrální bytosti úzce spjaté s mystikem. Netřeba dodávat, že mezi lidmi a mystiky to už dávno není, co bývalo. A jak se zdá, časy budou ještě horší.

Příběhová linie postupuje přísně lineárním způsobem, i když stojí za připomenutí, že na samém konci hry budete mít možnost splnit několik zajímavých subquestů. Příběh je vyprávěn hlavně skrze rozhovory mezi vámi a četnými NPC, prokládané in-game animacemi s kamerou nevalné kvality. Dnes, kdy v módě jsou nejvíce nelineární projekty ala Grand Theft Auto, byste řekli byste, že jde o krok zpět. Ano i ne. To, že RPG jde s úspěchem (a nemalým) udělat „volným“ způsobem, dokázal, dnes už kultovní, Morrowind na platformě PC a Xbox. Japonská RPG jdou ale jiným směrem, i když nepochybuji, že časem se jak západní, tak východní smýšlení střetnou. Ale zpět k L2 a její linearitě. Právě díky jejímu striktně lineárnímu pojetí se nebudete nikdy plahočit od města k městu bez sebemenšího tušení co máte dělat. Jakýkoli zákys v L2 prakticky neexistuje (pokud zrovna nejde o vytvrdlého bosse) a tato zjednodušená koncepce celkové hře jen prospívá.

A co L2 přináší nového? Není toho moc, ale novinky tu jsou a nemalé. Autoři se snažili (vcelku úspěšně) začlenit do cestování po krajině určitou interaktivitu s prostředím, která se zde neomezuje pouze na otevírání truhel. Postavu na obrazovce znázorňující vaši celou skupinu lze stisknutím tlačítka okamžitě vyměnit za jinou. K čemu to? Každý z mystiků, kterého ovládáte je spojen, jak už jsem zmínil výše, s jiným originem. Tyto originy (určitým způsobem zde zastupují summony nebo aeony ze ságy Final Fantasy) můžete vyvolávat přímo na mapě a s jejích pomocí překonávat překážky, řešit zapeklité puzzle nebo se dostat do jinak nepřístupných míst. Věřte, že s každou novou postavou (a tím pádem i originem) se budete vracet na dříve nepřístupná místa.

Další zajímavou novinkou je takzvaný „camping“, kdy na určitých místech dungeonů můžete rozložit stan. Takto můžete klasicky nahradit své ztracené Hit Pointy a doplnit Magic Pointy, ale i vařit (speciální jídla a nápoje do soubojů), vyrábět nové zbraně a brnění (už nejste odkázáni pouze na kováře ve městech) a v neposlední řadě komunikovat mezi charaktery ve skupině.

A teď se dostávám k tomu asi nejzajímavějšímu z celé hry, a tím je bezpochyby soubojový systém. Klasický japonský turn-based systém, ovšem s takovou dávkou inovace, že budete zírat. Totiž. Před každým soubojovým kolem máte několik možností. Utéct, zakouzlit, vyvolat origina nebo (ne)klasický útok, o kterém teď bude řeč. Pokud zvolíte fyzický atak, postava automaticky nezaútočí, jak je tomu v ostatních RPG, ale dostanete se ještě do jednoho sub-menu, kde volíte způsob útoku. Každý člen party má určitý počet action bodů (s levelem postavy se zvyšují), které do útoku rozdělujete. S pomocnou tabulkou z nich skládáte komba (třeba jako ve stařičkém, vynikajícím Xenogears) nebo jednotlivé zásahy. Po potvrzení vámi zvolené posloupnosti hmatů postava provede na protivníkovi velice precizně rozanimovaný, dech beroucí útok, který by se dal s trochou nadsázky přirovnat k Tekkenu či Virtua Fighterovi. V RPG dosud neviděné a naprosto originální. Management postav (na konci hry jich budete mít v partě pět) se řídí, řekl bych až ortodoxním, japonským stylem, který všechny příznivce manga RPG nezklame.

To, co sráží L2 pod nadprůměrné hodnocení je bezesporu hudba a zvuky. Takto jednoduché motivy jsou k slyšení už od doby Mega Drivu a poslouchat je po dobu 45 hodin hracího času není zrovna balada, ve srovnání s FFX nebo Kingdom Hearts je škoda mluvit. Na malém finančním rozpočtu hry se podepisuje i to, že postavy nejsou namluvené a jejich hlasový projev se omezuje jen na vítězné pokřiky v soubojích. Grafická stránka je více než rozporuplná. Na jedné straně geniální motion capture v soubojích, na straně druhé doslova odfláknuté prostředí a architektura. Ale naštěstí grafika není hybnou silou RPG, tou je příběh. Poněkud nezávazněji pojatý, nekonají se zde žádné velké zvraty, ale odsýpá našlápnutým tempem od začátku do konce a co je nejdůležitější, není vůbec nudný, ba naopak.

Pro fanoušky japonských RPG (nechť si k závěrečnému hodnocení přičtou 5 procent) mohu s klidným svědomím doporučit, a ani potenciální nováčky nelze vyloučit, právě pro zjednodušenou koncepci.